O knize: 2014 / Kořeny květů mysli sahají hluboko - tam, kde je temnota tak temná, že se zdá Světlo shora jako stín. Tam čekají semena snů na svůj čas a každé z nich dozrává a otevírá se, aby odhalilo světu své vlastní písmeno, které je spíše zvukem než znamením. Spáč se stává něčím jako hudebním nástrojem – trubkou nebo houslemi. A stejně jako housle nebo trubka si nepamatují včerejší hudbu, lidé si nepamatují své sny, sny se proplétají v prostorech, které jsou lidem v bdělém stavu nepřístupné. Květiny snů kvetou rychle - během několika minut nebo okamžiků, ale dlouho mizí. Někdy sen dědečka nadále sní jeho vnoučata a vnoučata jeho vnoučat. Někdy starý sen bolí jako rána, která se nezahojila, někdy hřeje jako vzpomínka na okamžik štěstí prožitý ve vzdáleném dětství. Člověk zbavený spánku začíná snít; a ti, kteří jsou zbaveni i toho, jsou sami připodobňováni ke snu...